Moje květinářství je místo, kam chodím ráda každý den. Mám velké štěstí, že práce, kterou mám možnost dělat, je zároveň mým koníčkem. Někdo vyhlíží víkend, protože nebude muset do práce… já to tak nemám. Když mám třeba čtrnáct dní dovolenou, už se těším, co tady potom budu vytvářet. Představuje to pro mě opravdu srdcové místo a už jen stát tady, mě hrozně baví.
ZA POCHODU
Chodila jsem na střední obchodku a následně studovala leteckou dopravu se zaměřením na cestovní ruch. Rozhodně nelituji, že tu školu mám a spousta věcí se mi v práci hodí, nicméně už tehdy jsem věděla, že půjdu jinou cestou. Jsem člověk, který nevydrží sedět dlouho u počítače. Vytvářet tabulky, nebo psát neustále maily? To by mě neuspokojovalo, já potřebuji dělat něco tvořivého, rukama.
Před začátkem studií v Praze jsem hledala brigádu u nás v Jablonci. Moje kamarádka zrovna odjížděla na rok studovat do Anglie a nabídla mi, jestli nechci místo ní pomáhat v květinářství a následně mi to místo dohodila. V Praze jsem později moc chtěla podobnou práci a moje sestra náhodou objevila květinářství v pasáži Lucerny, kde zrovna sháněli pomoc. Tam mě to chytlo natolik, že jsem si začala hrát s myšlenkou, jednou si otevřít svůj vlastní obchůdek. Všechno mě tam naučili za pochodu, žádnou floristickou školu jsem nikdy nenavštěvovala, takže ani nemohu zhodnotit, jestli jsem o něco nepřišla. Pravděpodobně tam studenty naučí mnoho technik, kterých se mohou držet. Já je ovšem neumím, tak kytky vážu podle sebe, intuitivně.
Po vysoké škole jsem odjela pracovat do Itálie jako au-pair. Starala jsem se skoro rok o dvě děti a ve volnu se často procházela římskými ulicemi. Zalíbilo se mi malinké květinářství, kde pracovala jedna strašně milá babička a já se s ní svojí lámanou italštinou domluvila, že jí budu chodit pomáhat. Pak mě moc bavila práce v Londýně. Byl to pro mě takový kurz, protože tam všechno funguje úplně jinak. Je to obrovské město, takže často dostanete objednávku přes internet a kytku musíte vytvořit podle obrázku.
S manželem jsme se rozhodli usadit v Jablonci. Na rok jsem si ještě našla práci, a když skončila smlouva, došlo mi, že ta správná chvíle na otevření vlastního květinářství právě nastala. Byla tu kavárna Pokec, v rámci které nabízeli zrovna k pronájmu malinký prostor, zhruba 2×3 m, to bylo naše štěstí. Protože jsem neměla našetřeno moc peněz, bylo nutné, aby si na sebe květinářství začalo vydělávat už během prvních dvou měsíců. Jinak bych musela obchod pustit a najít si jinou práci. To se naštěstí nestalo. Rozhodně netvrdím, že bych hned vydělávala nějaké velké peníze, ale šlo o to, abych ten obchod nemusela dlouho dotovat. Lidi se postupně naučili chodit, říkali si o tom mezi sebou a od té doby to nějak plyne.
Květinářství tu bylo už tenkrát hodně a já měla jen představu, že bych to chtěla dělat trochu jinak, ale snažila jsem se to moc neřešit a prostě to zkusit. Rozhodně nechodím po ostatních květinářstvích zjišťovat, jaké mají kytky a za kolik je prodávají. Nikdy mi ani nepřišlo důležité studovat jejich webové stránky, nebo řešit komunikační strategii. Kytičky, fotky, příspěvky… všechno se to snažím dělat tak, jak to cítím a aby mi to přišlo hezké.
Z herbáře beru jako náš společný projekt s manželem. Pomohl mi tu opravdu moc. Kolikrát sem přijede, pomůže mi tu uklidit, a když toho mám hodně, zavře se vzadu a třídí krabice, nebo pomáhá s čímkoli. Když je potřeba květiny rozvést, je to on, kdo po své práci sedne do auta a doručuje. Mám v něm největší podporu a jsem moc ráda, že tomu tak fandí. Samozřejmě nám to zasahuje do našeho života, protože já pracuji hodně i o víkendech, a tak tu se mnou občas tráví čas, abych nebyla v ateliéru sama. Asi čtyři roky zpátky jsem od něj dostala tu nejúžasnější kytičku. Manžel tehdy chodil hodně brzo ráno na brigády a já měla zrovna svátek. Odemknul si obchod, uvázal mi květinu a vedle ní nechal přáníčko.
Rozhodně se nedá říct, že by do květinářství chodili zejména muži. Možná nás navštěvuje i více žen. Ty, které doma kytky od mužů nedostávají, si je chodí kupovat samy. Jednou za týden si přijdou vybrat třeba jen pár nevázaných květů do vázy. Pro radost, aby to měly doma hezké. Buď manželky pošlou muže pro konkrétní květinu, nebo naopak dostanu pouze cenový rámec a zbytek nechají na nás. Užívám si, když mám volnou ruku a mohu sáhnout do vázy s něčím, co se mi zrovna líbí. Na druhou stranu je hezké, když muž ví, co má žena ráda a vymýšlíme tu kytku společně.
Vážím si každého zákazníka, který k nám přijde a vždy se snažíme vyhovět jeho přání a požadavkům. Zejména u přípravy svatebních květin cítím velkou zodpovědnost a čest, že si nevěsta pro svůj den vybrala právě naše květinářství. Záležet si ale dáváme vždy, ať už se jedná o jakoukoliv příležitost.
Mám radost za zpětnou vazbu ke své práci. Často mi posílají poděkování nevěsty, ale i ostatní lidi, kterým kytice udělala radost. Kolikrát holčina dostane květinu, vyfotí ji a pošle mi to jako poděkování. Hodně lidí se k nám pravidelně vrací, budou to klidně tři čtvrtiny zákazníků. Mnohé už znám osobně, vždy si hezky popovídáme a už jsem třeba viděla i jejich ženu nebo děti, pro které zrovna dárek kupují. Mohu pak tu kytici pro ně přizpůsobit. V Jablonci díky tomu hodně lidí poznávám, a když jdu někam ven, zdravím se se spoustou lidí, což je moc hezké.
BAREVNÝ SVĚT V JABLONCI
Bydlíme hned u přehrady, což je pro nás s manželem jedno z nejoblíbenějších míst. Moc rádi trávíme čas v přírodě a léta u přehrady jsou pro nás krásná. Trochu mi tu chybí menší obchůdky, bistra a kavárny. Je škoda, že spousta z nich se přesunulo do obchoďáků, to by mě vůbec nelákalo. Krámek bych asi nemohla mít takový, jaký se mi líbí, ale musel by zapadnout do nějakého konceptu. A já mám ráda, když ten obchůdek může být osobitý. Nebo například frančíza… to mi nedává úplně smysl, koupit si něčí myšlenku a začít tam vytvářet něco svého. Myslím si, že k podnikání patří i to riziko za vlastní nápad. Je to daň za možnost, udělat si to podle vlastního vkusu.
V nejbližší době neplánuji ateliér rozšiřovat, té práce je i tak opravdu hodně. Lákalo by mě určitě pěstovat svoje kytičky, ale to je teď spíš na úrovni vize. Znamenalo by to nabrat další zaměstnance. Mám to v myšlenkách a uvidíme, jak to skončí. I kdybychom ale fungovali nadále takto, budu strašně spokojená a nepotřebuji nic jiného. Náročnější je pro nás akorát plánování času na cestování. Dříve jsme byli zvyklí vycestovat i na delší dobu, což je nyní i s ohledem na letní svatební sezónu těžké realizovat. S manželem cestování milujeme a považujeme ho za nejkrásnější trávení volného času. Vím, že tu můžu holky nechat a obchod bude v dobrých rukou, ale odjet na delší dobu by bylo v této době náročné.
Nemyslím si, že bych byla vysloveně dobrý šéf, nebo vůdčí osobnost. Snažím se vést ateliér kamarádsky a doufám, že na holky nekladu nějaké velké požadavky a cítí se se mnou dobře. Úkoly máme rozdělené na bázi prosby, není to o tom, že bych někomu rozkazovala. Ve všech květinářstvích jsem byla jako zaměstnanec moc spokojená a byla bych ráda, kdyby se u mě holky cítily stejně. Když tu jsme samy, tak si u tvoření povídáme, pouštíme hudbu, nebo pijeme kafe… a je to moc fajn. Holky pomáhají mně a já zase jim, takhle nám to funguje.
U někoho je možná zakořeněný předsudek, že v menším městě je těžké takový krámek uživit. Ke mně ale chodí mnoho lidí, kterým malé obchůdky chybí a klidně si koupí i dražší věci. Začátky jsou samozřejmě trochu o strachu, ale věřím, že když něco děláte dobře a s radostí, je to předurčené k úspěchu. Když se to povedlo i mně…
Chcete mít přehled o nových příbězích? Sledujte naší stránku na FB.
Foto a video: SEVERSKEJ SVÉRÁZ, zherbare.cz