Čeho se musíte v Bělorusku dopustit, aby Vám hrozil postih?
Nyní panují v Bělorusku časy, které nejlépe popsal samotný prezident: ,,Občas prostě něco nejde podle práva”. V praxi to znamená, že každý zákon může být ohnut podle zlovůle jednoho člověka, aniž by za jakékoli násilí nesl odpovědnost. Téměř každá akce může vést k politické perzekuci, proto je téměř nemožné jim předcházet. Lidé byli potrestáni například za:
- Činnost v neziskové organizaci
- Nošení červeno-bílých ponožek (barvy, které používá opozice)
- Položení kytic k památníku demonstranta, který zahynul na protirežimní demonstraci v Minsku
- Práci pro nezávislá média
- Podporu petice
Cítila jste politický tlak i ze strany Vaší univerzity?
Studenti se zúčastnili protestů již v srpnu 2020 a po začátku semestru proběhlo mnoho protestních aktivit na půdě univerzity i v jejím okolí. Lukashenko reagoval vzkazem, že vysoké školy musí zůstat apolitické. Vedení univerzit se většinou staví ke studentům podporujících opoziční politiku negativně – ať už z důvodu sympatií se současnou vládou, nebo z donucení.
Studenti jsou za účast v pochodech, demonstracích, nebo jen za nošení národních symbolů na oblečení trestáni. ,,Prohřešek” znamená napomenutí, a když student dostane třetí napomenutí, má univerzita právo ho vyloučit. Jako oficiální důvod vyloučení se pak uvádí např. zameškané hodiny… V dokumentech není ani zmínka o politickém motivu. V několika případech byla na školu podána i žaloba, ale u soudu nikdy neuspěla.
Je důležité zmínit, že děkany univerzit vybírá Lukashenko a počet studentů na listu politických vězňů ukazuje, jak vedení univerzit následuje linii propagandy.
Kdy jste začala uvažovat o opuštění země?
Zúčastnila jsem se studentských protestních akcí. S sebou jsem měla velký plakát, proto se moje fotka objevila v médiích. Policie si těchto publikovaných fotek všimla a pokusila se mě stíhat za účast na tomto mírovém pochodu. Došlo mi, že zadržení, byť jen na pár dní, vyústí v mé vyloučení ze školy. Stejně dopadlo už mnoho studentů. V ten moment jsem se začala poohlížet po možnostech studia v zahraničí a zjistila jsem, že některé zahraniční univerzity skutečně běloruským studentům v podobné situaci pomáhají.
Jen díky právničce, která se mě dobrovolně ujala, neskončil můj případ u soudu. Má univerzita byla již v tuto chvíli velmi pečlivě střežena policisty, speciálním mobilním oddílem a ,,lidmi v černém”, kteří mohli chodit kdekoli po univerzitě a zadržovat studenty. Klidně během vyučování. Studenti byli utlačováni a já mohla být další na řadě – v takové atmosféře zkrátka nebylo možné ve studiu pokračovat.
Jakým způsobem jste Bělorusko opustila?
Získala jsem kontakt na koordinátora z Technické univerzity v Liberci, který mi pomohl připravit všechny dokumenty a podepsat přihlášku ke studiu. Moje kamarádka získala na základě plné moci všechny potřebné papíry od běloruské univerzity. Přátelé se mi dokonce složili na letenku a půjčili peníze na pojištění a notebook, což jim chci co nejdříve vrátit.
Na hranicích mě a moje přátele zastavili a poslali na výslech. Příslušník běloruské pohraniční stráže se nás ptal, zda známe i někoho jiného, kdo jede studovat do Česka. Sice tvrdil, že chtějí studentům pomoci, ale pravým důvodem bylo podle mě vytvoření seznamu těchto lidí, aby jim následně zabránili v opuštění země.
Bojíte se o svou rodinu a nejbližší?
Opouštět své nejbližší přátele byla jedna z nejtěžších věcí vůbec. Bylo těžké přijmout, že na rozdíl ode mě zůstávají na místě, které není bezpečné. S rodinou jsem v kontaktu, ale vztahy dobré nemáme – naše politické názory se rozcházejí, a není proto jednoduché mluvit s nimi o důvodech svého odchodu. Moc mi chybí můj malý bratr, kterého miluji a on miluje mě. Je ještě moc malý, aby se mnou mohl pravidelně komunikovat, ale poslala jsem mu obrázek Liberce a pověděla něco o České republice. Doufám, že jednoho dne ho znovu potkám a budu mu moci ukázat svůj život tady.
Jaká panuje v současné chvíli mezi lidmi v Bělorusku atmosféra?
Různí lidé jsou v různých situacích. Každý týden se rozjíždí další vlna represí: mučení ve věznicích, propouštění z práce, nové trestní stíhání. Dle mého názoru lidi spojuje zejména solidarita, vzájemná pomoc, víra ve spravedlnost a samozřejmě strach, protože nikdy nevíte, kdy ,,přijdou” zrovna pro vás. Všichni se snaží dělat malé i velké kroky a každá spolupráce je důležitá.
S odpůrci režimu je v Bělorusku krutě zacházeno… Mělo to vliv na vaši aktivitu?
Pokaždé, když slyším o násilí vůči opozici, vím, že se režim diskredituje čím dál tím více. Násilí je poslední nástroj, který vládě zbyl a ta jediná řeč, které rozumí. Pochopila jsem, že dokud bude Lukashenko u moci, nikdy s útlakem nepřestane.
Moje nejlepší kamarádka byla ve vězení, stejně jako mnozí, kteří s Lukashenkem nesouhlasí. Toto mi řekla po propuštění: Když jsem viděla, jak policajti s lidmi zacházejí, utvrdilo mě to v přesvědčení, že vše, co jsem udělala, byla správná věc.” Situace, které jsem zažila, mě donutily si začít dávat pozor na své bezpečí. Na internetu i v reálném životě. Velmi depresivně působila představa, že každý se může ocitnout na místě těch krutě mučených lidí. Dívám-li se na to s odstupem, cítím, že musím pokračovat v psaní dopisů politickým vězňům, sdílet aktuality s okolím a účastnit se protestů.
Jak jste přijala možnost od TUL, dokončit svá studia zde?
Překvapilo mě to – nečekala jsem tak všestrannou pomoc od jakékoliv evropské univerzity, protože mám velmi specifické zaměření a nevím o jiné univerzitě, která by architektům pomohla. Mnoho dní jsem nespala, protože bylo těžké uvěřit tomu, že to všechno dobře dopadne. Velmi vděčím za pomoc panu Radku Suchánkovi a všem, kteří se do procesu pomoci běloruským studentům zapojili.
Plánujete návrat do Běloruska? Co tomu musí předcházet?
Vzhledem k tomu, jak se politická situace v Bělorusku vyvíjí, je obtížné mít plány. Mohu jen doufat, že jednoho dne navštívím svoji zemi a budu se u toho cítit v bezpečí. Nejdříve chci dokončit studium na Technické univerzitě v Liberci, protože čím vzdělanější budu, tím lépe najdu uplatnění v Bělorusku po svobodných volbách.
Jaký máte názor na vývoj situace ve vaší zemi?
Věřím, že změna proběhne mírovou cestou. Oceňuji Světlanu Cichanouskou za její práci společně se všemi státy, které podporují běloruské lidi a věří v demokracii.
Vzkázala byste něco lidem do Běloruska?
Nyní jsem v privilegované pozici, kdy mohu žít a studovat beze strachu z politické perzekuce. Mohu jim pouze vyjádřit vděčnost za jejich hlasy a pokračující boj za svobodu.
Foto: Technická univerzita v Liberci
Líbí se Vám naše články? Vyjádřete nám podporu na sociálních sítích.